Zbyly pouhé vzpomínky
Chodím stále sem a tam, už nevím kdy kam. Proč já ráda Tě tolik mám? Duše má je nesmírná a velice oklamaná. Nemyslím na nic a vzpomínám na všechno. I na to co nemám, na lásku, a něhu za to přeci nemohu. Nemohu za to, co se mi přemítá v myšlenkách, kde budu, až s Tebou nebudu. Budu sama, samotinká ve světě plném zla, smutku a lži. Mám strach, už Vás opouštím. Bůh stvořil mě, Bůh stvořil Tebe, tak proč musíme být vzdáleni tak daleko od sebe. Nemohu ležet, nemohu spát, nemohu jíst a natož číst. Byla jsem královna slunce už nejsem. Teď jsem zatmění slunce.